Ve chvíli nejistoty se často uchylujeme k moci, kontrole a plánům. Ale skutečné bezpečí se nerodí z dominance rodí se z důvěry. V sebe. V druhé. V smysl, který přesahuje chaos.

Filozofie bezpečnosti nestojí na systému příkazů a zákazů. Stojí na schopnosti důvěřovat, procesu, lidem, sobě. Panika je projevem ztráty smyslu. Důvěra je jeho nalezením, i když zrovna nevidíme cestu.

Bezpečnost nevzniká, že čím víc se snažíme ovládat svět. Vzniká tam, kde jsme ochotni pustit iluze kontroly a vstoupit do prostoru důvěry. Neznamená to naivitu. Znamená to vědomou odvahu věřit, že vztahy a ne jen systémy tvoří to, co nás drží pohromadě.