Hra, která nestojí nic a přitom dává všechno

Vytáhl jsem svého syna na hru z mého vlastního dětství, obyčejné skleněné kuličky. Na první pohled jen nostalgie. Ve skutečnosti však šlo o mnohem víc než o hru samotnou.

V době digitálních technologií, instantní zábavy a tlaku na výkon zapomínáme, že největší hodnotu má často to, co není drahé, ale přesto nás spojuje. Dětská hra pod širým nebem, bez návodu, bez aplikace, bez Wi-Fi, jen zem, ruce, soustředění a radost z pohybu.

Zprvu byl Oliver překvapen. Co to je? Jak se to hraje? Ale jakmile jsme si zaklekli k zemi a já mu ukázal pravidla staré dětské hry, která kdysi naplňovala naše dny, okamžitě se zapojil. Soustředění, radost, smích… a hlavně, přítomnost okamžiku.

Motivace mladé generace nemusí vždy vycházet z komplexních systémů nebo vysokých investic. Někdy stačí nabídnout prostor, být přítomen a sdílet to, co jsme kdysi sami milovali. Psychologická hodnota těchto okamžiků je nevyčíslitelná, prohlubuje vztah, rozvíjí soustředění, učí pravidlům i férovosti.

Když se oči rozzáří radostí z jednoduché hry, vzniká tiché porozumění mezi generacemi. V ten okamžik neexistují mobily, rozdíly ani role. Jen dvě bytosti, které si předávají to podstatné, zájem, pozornost a hlavně společný čas.

A právě v tom je filozofie bezpečnosti, v budování pevných vnitřních bodů, které nestojí na penězích, ale na opravdovosti.

„Nejcennější věci v životě nestojí peníze, ale čas, který někomu věnuješ, a radost, kterou tím probudíš.“
– S. Gazdik