Než zazvoní zbraně, vyslechni svědka

Návštěva veterána Josefa Turka a pokračování odkazu na IDETu 2025
Brno / Olomouc, květen 2025

Ve dnech, kdy se brněnské výstaviště plnilo ocelí, optikou a budoucností válčení, rozhodli jsme se jako Spolek Legionář upřednostnit něco jiného. Ne zbraň, ale ruku. Ne exponát, ale člověka. A tak jsme v průběhu návštěvy veletrhu IDET, kde jsme se setkali s představiteli české i francouzské armády, odjeli do Olomouce za tím, kdo ztělesňuje zkušenost, již žádná technologie nenahradí.

Na IDETu jsme diskutovali o modernizaci, o budoucnosti obrany a o mezinárodní spolupráci. Plukovník Stephan Kayser, vojenský přidělenec Francie, zde reprezentoval ducha bratrství, který se nikdy neztratil, jen jej občas překryje hluk strojů. Právě v kontrastu k těmto strojům nabývá lidská zkušenost váhu, kterou nelze změřit v tunách ani v megabitech.

Proto jsme se vydali do Vojenské nemocnice Olomouc, kde dnes žije stoletý plukovník ve výslužbě Josef Turek, poslední český účastník bojů o Dunkerque. S plukovníkem Kayserem jsme předali panu Turkovi několik drobností, mezi nimi i koláče, které má tolik rád. Spolu s nimi jsme ale přinesli to nejcennější; čas, úctu a pozornost.

Osud Josefa Turka je dramatický stejně jako doba, do které se 9. září 1926 narodil na Karvinsku do hornické rodiny. Jeho životní oblouk vedl z Jánského (Doubrava-Karvinsko) přes dramatické zvraty války až k dnešnímu tichu nemocničního pokoje. V mládí povolán do Wehrmachtu, zajat Američany, přestoupil k československé samostatné obrněné brigádě. Velel tanku Cromwell u Dunkerque. Po návratu domů budoval život jako civil, železničář, otec.

A dnes, ve svém stoletém tichu, je živoucím svědkem doby, kdy hranice stály na čestném slovu a přežití záviselo na rozhodnutí vteřiny.

Filozofie bezpečnosti v lidském rozměru
Návštěva Josefa Turka nebyla ceremonií. Byla výzvou k pokoře i k odvaze. Především však k tomu, abychom nezapomněli, že za každým výstřelem moderního děla by měl stát příběh a že bezpečnost národa se nevytváří jen u výrobní linky, ale v charakteru těch, kdo byli ochotni chránit i to, co se už nedalo ubránit.

V kontextu současných bezpečnostních výzev je toto setkání připomínkou fundamentální pravdy: technologie jsou jen nástroje, jejich hodnota spočívá v rukou a srdcích těch, kdo je používají. Zkušenost veteránů jako Josef Turek představuje nezastupitelný zdroj poznání o podstatě konfliktu, o morálních dilematech války i o ceně míru.

Společně s ředitelem Vojenské nemocnice Olomouc jsme navázali osobní kontakt a domluvili možnosti spolupráce. Věříme, že péče o veterány nesmí končit jen u gratulací, ale musí začínat u systematické podpory, přítomnosti a hodnotového rámce.

Návrat k budoucnosti obrany
Právě takoví lidé nás inspirují i po návratu na veletrh IDET, kde jsme pokračovali v diskusích o budoucnosti obrany s vědomím, že skutečná síla armády spočívá nejen v moderních technologiích, ale především v lidech, kteří za ní stojí. V době, kdy se hovoří o umělé inteligenci ve vojenství, o autonomních systémech a o digitalizaci bojiště, zůstává lidský faktor tím nejdůležitějším prvkem bezpečnostní architektury.

Jako Spolek Legionář jsme připraveni být mostem mezi péčí a lidskou odpovědností. Ne formálně a pouze na papíře, ale opravdově. Protože filozofie bezpečnosti začíná u respektu k těm, kdo ji již prokázali v praxi.

Plukovníku Turku děkujeme. Vaše služba žije dál.