Ve světě zahlceném informacemi je čím dál těžší odlišit skutečné hrozby od iluzí. Krize není jen soubor událostí, je to stav vědomí. A právě tam se rozhoduje, co uvidíš, co přehlédneš a co tě ochromí.

Hrozba není jen to, co k nám míří. Je to také to, co v sobě vytváříme. Strach, předsudek, nedůvěra, to všechno jsou formy vnitřního chaosu, který zamlžuje náš úsudek. V době, kdy je nejcennější komoditou pozornost, je schopnost orientace tím největším luxusem.

Orientovat se v chaosu neznamená být neustále ve střehu. Znamená to umět číst kontext. Vnímat rozdíl mezi hlukem a signálem. Vědět, kdy je čas jednat a kdy jen pozorovat. Ticho je často hlasem rozumu, ne slabosti.