Paměť, oběť a kontinuita hodnot

V dějinách každé instituce existují okamžiky, které ji definují nejen fakticky, ale i symbolicky. V případě Francouzské cizinecké legie je takovým momentem bitva u Camerone (1863), jež se stala základem legionářské identity. Avšak samotná síla této události nespočívá pouze v historické fakticitě, ale především v jejím opakovaném připomínání, v přenosu hodnot a v živé paměti, která přesahuje jednotlivce. Právě tuto dimenzi ztělesnila první oficiální ceremonie Camerone v České republice, konaná 30. dubna 2025 v prostorách Francouzského velvyslanectví v Praze.

Význam této události nespočíval pouze v diplomatickém aktu nebo vojenské pietě. Ceremonie se stala prostorem, kde se dotkla živá paměť dějin, skrze slova hraběte Constantina Kinského, který veřejně připomněl osud svého předka, podplukovníka Dimitrije Amilakvariho. Tento francouzsko-gruzínský důstojník padl v roce 1942 u El Alameinu jako velitel 13e DBLE. Jeho život, zakořeněný ve ztrátě vlasti, v přijetí nové identity a ve vědomé volbě služby, přináší do filozofie bezpečnosti zásadní témata, věrnost, přináležitost, oběť a kontinuitu hodnot přesahujících jednotlivce i národy.

Ve filozofii bezpečnosti nelze paměť chápat pouze jako pasivní uchování historických faktů. Je nutné ji pojímat i jako aktivní formu institucionálního vědomí, která umožňuje trvalé ukotvení identity nejen armádních struktur, ale i občanských společenství. Bitva u Camerone, stejně jako příběh Amilakvariho, není minulostí, je rituálním opakováním základního étosu, kdo jsme, komu sloužíme, co jsme ochotni obětovat.

V tomto kontextu nabývá osobní vzpomínka hraběte Kinského filozofický význam. Nejde o pouhé rodinné dědictví, ale o předání kolektivní odpovědnosti, o most mezi minulostí a současností, který dává bezpečnostnímu étosu lidský rozměr.

Podplukovník Amilakvari ztělesňuje etický rozměr služby, který není vázán na národnost, jazyk nebo původ, ale na vědomou volbu sdílet riziko a odpovědnost s těmi, kdo přijali službu jako závazek. Jeho rozhodnutí vstoupit do Cizinecké legie poté, co ztratil svou vlast, potvrzuje, že bezpečnostní identita může být konstruována na základě sdílených hodnot, nikoliv jen teritoriální příslušnosti.

Jeho smrt na bojišti se tak nestává jen osobní tragédií, ale symbolickou obětí, která vytváří normativní rámec chování budoucích generací vojáků. Tato oběť není glorifikována, ale uctívána jako morální kompas a připomínka, že služba není prostředkem, ale cílem sama o sobě.

Filozofie bezpečnosti, chápaná v duchu fenomenologie a hermeneutiky, se neptá pouze na to, jak chránit, ale i proč chránit a jaké hodnoty tato ochrana vyjadřuje. Ceremonie Camerone v Praze, doplněná vzpomínkou na bitvu Camerone i na Amilakvariho, ztělesňuje právě tento přechod od konkrétní historické události ke kolektivnímu sebereflexivnímu aktu.

V tomto světle se bezpečnost nejeví pouze jako obrana proti hrozbě, ale jako rituál zachování identity, kde klíčovou roli hrají symboly, paměť, příběhy a sdílené emoce. Taková bezpečnost je kulturní, existenciální a hluboce lidská.

Spolek Legionář svou činností ukazuje, že bezpečnostní kultura nemusí být řízena výlučně státem, může být také sdílenou občanskou odpovědností, založenou na tradici, osobní zkušenosti a ochotě předávat hodnoty dál. Příběh Amilakvariho tak není jen kapitolou v dějinách legie. Je výzvou ke kontinuitě, k aktivnímu přijetí odpovědnosti a k hlubšímu pochopení toho, co to znamená „sloužit“ v nejvlastnějším smyslu slova.

Filozofie bezpečnosti není jen teorie. Je to životní postoj.