V době, kdy se slovo „bezpečnost“ stalo nástrojem moci i marketingu, zapomínáme na to nejpodstatnější, že skutečné bezpečí nevzniká vně, ale uvnitř. Pochopit bezpečnost znamená přestat se ptát, co nás ohrožuje, a začít se ptát, co nás drží uvnitř.

Bezpečnost není technický termín. Není to ani uniforma, ani přítomnost kamery na rohu ulice. Je to tvé tiché vnitřní rozhodnutí, být připraven, zůstat přítomen, nebýt paralyzován strachem. Bezpečnost je kvalita vztahu mezi tím, co víme, a tím, co cítíme.

Kultura bezpečnosti, kterou potřebujeme, nezačíná u strategií, ale u ochoty rozumět. Ne náhodě. Ne chaosu. Sobě. Skutečně bezpečný člověk není ten, kdo má plán. Ale ten, kdo má vědomí a důvěru, že v krizové chvíli unese sebe i druhé.