Ztráta bdělosti

Civilizace se roky učila chránit sebe sama. Vytvořila systémy, pravidla, přístroje.

Čím víc se však opíráme o vnější ochranu, tím víc slábne naše vlastní schopnost rozeznat, co přichází.

Smysly, zahlcené podněty, ztrácí ostrost. Přestávají slyšet to podstatné. Přestávají číst ticho.

To, co jsme dřív vycítili, jako pohyb, změnu větru, neklid v těle, tak dnes přenecháváme senzorům.

Pouštní lidé to dělali jinak. Museli, protože věděli, že přežití závisí na tom, co nezazní nahlas.

Na tom, co přichází dřív než nebezpečí, jako slabé podráždění kůže, změna napětí ve vzduchu, šum písku, který zněl jinak než včera.

Nešlo o intuici. Šlo o dovednost. O bdělost.

My jsme si ji nechali vzít.

ISOLANT ji vrací.

Vidět ušima. Slyšet očima. Číst prostor. Nerozptylovat se. Vědět.